Obsah článku
Bronzově opálená pokožka stále patří k faktorům zvyšujícím atraktivitu osobnosti. Muže a ženy vystavující se slunečním paprskům najdeme na všech plážích, březích rybníků i zahradách. Široká síť solárních studií tento přetrvávající trend jen potvrzuje. Už dávno není opálení symbolem chudých lidí a porcelánový vzhled naopak výsadou bohatých. Pojďme se společně podívat na opalování ze dvou různých pohledů.
Záleží na druhu záření
Sluneční paprsky jsou tvořeny třemi druhy záření: 5 % UV (ultrafialové), 50 % VIS (viditelné) a 45 % IČ (infračervené). Expozice UV záření má zásadní vliv na lidskou pokožku a také zrak. Podle vlnových délek můžeme UV záření rozdělit na UVA, UVB a UVC. Z nich nejnebezpečnější je kategorie UVC. Je ale zbytečné se ho obávat, jelikož téměř vůbec neprochází atmosférou. Zvýšenost pozornost je třeba věnovat UVA a UVB, které mají na naše zdraví zásadní vliv. Není záření jako záření UVB působí zejména na vnější vrstvy kůže a je primárně zodpovědné za opálení.
Důležité je také zmínit, že neprochází sklem. Oproti tomu UVA proniká až do vnitřních vrstev pokožky, je tedy intenzivnější, s hlubším účinkem a prochází i sklem. UVA je dle moderních studií označeno za složku záření nejvíce zodpovědnou za poškození kůže. Na pozoru by se měli být zejména návštěvníci solárií, kde jsou z důvodu rychlého a intenzivního účinku používány lampy s vysokým obsahem UVA. Z tohoto důvodu lze opalování v soláriích považovat za více rizikové ve srovnání vystavování se slunečním paprskům. I zde ovšem platí, že všeho s mírou. Nadbytek UVB i UVA záření má zhoubné účinky na pokožku. Chronické vystavování se slunečnímu záření může vést až ke vzniku kožních karcinomů. Stejně tak je prokázán škodlivý účinek na lidský zrak, kdy může dojít k poškození sítnice, k šedému zákalu a řadě zánětlivých onemocnění.
A co vitamín D?
Bez vitamínu D se lidské tělo neobejde Vitamín D se řadí mezi steroidní látky tvořené z provitamínů rostlinného nebo živočišného původu. Je rozpustných v tucích, tzn., je společně vstřebávám s tuky a dále transportován krví. Nejvýznamnějšími provitamíny jsou D2 (ergokalciferol – rostlinný původ) a D3 (cholekalciferol – živočišný původ). Zmíněný provitamín D3 se působením slunečního záření mění na vitamín D. Jeho koncentrace v těle závisí na fototypu jedince, ročním období a délce expozice slunečním paprskům.
Vitamín D je nezbytný pro metabolismu Ca a P, prvků nepostradatelných pro výstavbu kostí a zubů. Deficit se může projevit měknutím kostí, onemocnění známe jako rachitis. Doporučená denní dávka pro dospělého člověka je 5 µg. Hlavními zdroji jsou rybí tuk, maso mořských ryb, mléko a mléčné výrobky. Zvýšenému přijmu těchto potravin by měli věnovat pozornost zejména lidé žijící ve městech či oblastech se silně znečištěným ovzduším, jelikož smog brání působení slunečních paprsků.
Shrneme-li veškeré zmíněné informace, dojdeme k závěru, že vystavování se slunečním paprskům je pro lidské zdraví nezbytně nutné. Ono známe rčení: „Čím více, tím lépe“ zde ale neplatí, právě naopak. Držme se tedy zlaté střední cesty a nic nepřehánějme.
